VLASTIVĚDA

Vlastivěda se vyučuje ve 4. a 5. ročníku a navazuje na elementární znalosti, které žáci získali v předmětu prvouka. Zároveň tvoří základy pro vyučovací předměty dějepis a zeměpis, které se vyučují na druhém stupni. Výuka v tomto předmětu je zaměřena na osvojení základních pojmů a jejich porozumění. Dále je zde zahrnuto získávání základního uceleného pohledu na naši vlast, její jednotlivé části, její historii a základní poznatky o evropských zemích. Výuka zahrnuje také praktické dovednosti a práci s různými druhy map.
Do výuky vlastivědy patří taktéž témata z oblasti multikulturní výchovy, výchovy k demokracii, osobnostní a sociální výchovy a světa financí.

Ve výuce tohoto předmětu převládají následující vyučovací metody:

vyprávění učitele - proud informací od učitele k žákům; zprostředkovává vědomosti výpravným, citově podbarveným způsobem
vysvětlování (výklad) - učitel zprostředkuje rekonstrukci nebo pochopení nějakého jevu na základě argumentů vycházejících z příslušných zákonitostí; žáci jsou vedeni k pochopení a osvojení si jádra sdělení, podstaty jevu nebo funkce předmětu
rozhovor - verbální komunikace v podobě otázek a odpovědí dvou nebo více osob (obyčejně učitele a žáků); výukový rozhovor je prostředkem k aktivizaci žáků, protože je povzbuzuje k pozornosti a ke spolupráci, žák se při něm může učit rozhodovat, argumentovat a obhajovat své názory
projektová výuka - řešení komplexní praktické úlohy (problému, tématu); navazuje na metodu řešení problémů; řeší se při ní většinou komplexní praktická úloha, která je spojena se žákovou životní realitou; projekt se realizuje buď jako práce ve skupinách, nebo jako individuální úkol v rámci širšího projektu; může mít různý časový rozsah i rozmanitý počet účastníků (např. skupina žáků, celá třída, škola, několik škol); práce s projekty umožňuje vytvářet různé varianty, osvědčují se např. projektové dny či týdny
didaktické hry - hra je pro žáky silným motivačním stimulem, což umožňuje zmobilizovat jejich kognitivní potenciál, zejména při soutěživých hrách; hra má své místo ve všech vyučovacích předmětech
situační (případové) metody - podstatou je řešení problémové úlohy; očekává se, že bude z nabízených řešení vybráno to nejdokonalejší – žáci se tak učí rozhodovat o vhodném řešení
vrstevnické vyučování (učení vyučováním) - žák přednese ve výuce spolužákům některé téma nebo prezentuje úkol; učitel radí žákovi (žákům) a doporučuje, jak má svou práci připravit
problémové učení - předkládáme žákům problémovou situaci nebo otázku, kterou musí samostatně nebo ve skupině vyřešit
samostatná práce - žáci pracují individuálně na zadaném úkolu nebo se vzdělávají sami mimo vyučování; podporuje sebedisciplínu, schopnost vyhledávat informace a efektivně organizovat čas

Ve výuce tohoto předmětu převládají následující organizační formy výuky:

- hromadná, individuální, skupinová, párová