Jak již název předmětu napovídá, je v něm obsaženo „první učení“ a to z mnoha oblastí lidského poznání – přírodní vědy, geografie, historie, kultura, rodinná výchova… Tvoří základ, na kterém jsou posléze postaveny předměty jako přírodověda, vlastivěda, dějepis, přírodopis, zeměpis, fyzika, chemie či občanská výchova, které děti čekají ve vyšších ročnících. Žáci v hodinách prvouky poznávají a prozkoumávají svět kolem sebe a to především na jeho praktické úrovni. Avšak získání nových znalostí a dovedností z různých oblastí poznání není hlavním a jediným cílem. Právě vyučovací proces, při kterém se děti učí získávat a zpracovávat nové informace (z učebnic, pracovních sešitů, časopisů, encyklopedií, počítačových výukových programů, později též prostřednictvím internetu), srovnávat s ostatními své pohledy na svět kolem nás a hovořit o nich, je neméně důležitý. Významnou úlohu v hodinách prvouky hraje též rozvoj komunikačních dovedností, schopností spolupracovat s ostatními, budování sociálních vztahů. Nezastupitelnou úlohu hrají při výuce rozmanité projekty, skupinová práce a mimoškolní akce jako jsou např. návštěvy zoologické zahrady, muzeí, různých výstav, besedy s policisty, exkurze, vycházky či výlety. Svým charakterem přesahuje výuka prvouky i do ostatních předmětů.
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující vyučovací metody:
vyprávění učitele - proud informací od učitele k žákům; zprostředkovává vědomosti výpravným, citově podbarveným způsobem
vysvětlování (výklad) - učitel zprostředkuje rekonstrukci nebo pochopení nějakého jevu na základě argumentů vycházejících z příslušných zákonitostí; žáci jsou vedeni k pochopení a osvojení si jádra sdělení, podstaty jevu nebo funkce předmětu
rozhovor - verbální komunikace v podobě otázek a odpovědí dvou nebo více osob (obyčejně učitele a žáků); výukový rozhovor je prostředkem k aktivizaci žáků, protože je povzbuzuje k pozornosti a ke spolupráci, žák se při něm může učit rozhodovat, argumentovat a obhajovat své názory
projektová výuka - řešení komplexní praktické úlohy (problému, tématu); navazuje na metodu řešení problémů; řeší se při ní většinou komplexní praktická úloha, která je spojena se žákovou životní realitou; projekt se realizuje buď jako práce ve skupinách, nebo jako individuální úkol v rámci širšího projektu; může mít různý časový rozsah i rozmanitý počet účastníků (např. skupina žáků, celá třída, škola, několik škol); práce s projekty umožňuje vytvářet různé varianty, osvědčují se např. projektové dny či týdny
didaktické hry - hra je pro žáky silným motivačním stimulem, což umožňuje zmobilizovat jejich kognitivní potenciál, zejména při soutěživých hrách; hra má své místo ve všech vyučovacích předmětech
situační metody - řešení problému vycházejícího z reálné události
problémové učení - předkládáme žákům problémovou situaci nebo otázku, kterou musí samostatně nebo ve skupině vyřešit
samostatná práce - žáci pracují individuálně na zadaném úkolu nebo se vzdělávají sami mimo vyučování; podporuje sebedisciplínu, schopnost vyhledávat informace a efektivně organizovat čas
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující organizační formy výuky:
- hromadná, individuální, skupinová, párová
