Předmět občanská výchova se snaží předat žákům dostatečné znalosti a dovednosti, které jim pomohou začlenit se do života lidské společnosti a pochopit její fungování. Žáci v průběhu výuky poznávají sami sebe, učí se o utváření mezilidských vztahů mezi přáteli a členy jednotlivých sociálních skupin. Dále si osvojují základy správného společenského chování, rozpoznávají sociálně patologické jevy a také to, jak se jim vyvarovat. Učí se odlišovat důležité a trvalé hodnoty od prchavých módních výstřelků. Předmět je také rozšířen o základy dopravní výchovy a základy branné výchovy. Občanská výchova vede k empatii, toleranci a převzetí odpovědnosti za své činy. V hodinách žáci rozvíjejí své komunikační a argumentační schopnosti.
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující vyučovací metody:
vysvětlování (výklad) - učitel zprostředkuje rekonstrukci nebo pochopení nějakého jevu na základě argumentů vycházejících z příslušných zákonitostí; žáci jsou vedeni k pochopení a osvojení si jádra sdělení, podstaty jevu nebo funkce předmětu
rozhovor - verbální komunikace v podobě otázek a odpovědí dvou nebo více osob (obyčejně učitele a žáků); výukový rozhovor je prostředkem k aktivizaci žáků, protože je povzbuzuje k pozornosti a ke spolupráci, žák se při něm může učit rozhodovat, argumentovat a obhajovat své názory
práce s obrazem - např. kresba na tabuli, tradiční nástěnný obraz, učebnicová ilustrace, obraz vytvořený počítačovou grafikou, mapa atd.; patří sem jak realistická zobrazení, tak schémata, grafy, piktogramy, symboly, pojmové mapy
vytváření dovedností - proces utváření dovedností je postupný a odvíjí se z činností žáků
situační metody - řešení problému vycházejícího z reálné události
projektová výuka - řešení komplexní praktické úlohy (problému, tématu); navazuje na metodu řešení problémů; řeší se při ní většinou komplexní praktická úloha, která je spojena se žákovou životní realitou; projekt se realizuje buď jako práce ve skupinách, nebo jako individuální úkol v rámci širšího projektu; může mít různý časový rozsah i rozmanitý počet účastníků (např. skupina žáků, celá třída, škola, několik škol); práce s projekty umožňuje vytvářet různé varianty, osvědčují se např. projektové dny či týdny
naslouchání - vyžaduje využití všech smyslů posluchače; učitel věnuje svoji pozornost také pozorováním verbálních i neverbálních podnětů žáka (např. spojení myšlenek, posuny či mezery v konverzaci, úvodní a závěrečné poznámky, skryté významy)
vyjasňování - jde o opětovné prohlášení toho, co žák řekl; učitel tak může spojovat myšlenky žáků, formulovat nové pojmy a jejich porozumění
tázání - učitel se pokouší pochopit myšlenky žáků o určeném tématu
hledání příkladů - pro žáky jednodušší uvést příklad nebo ilustraci pro vyjádření abstraktního pojmu nebo myšlenky
diskuse - předpokládá u všech zúčastněných určité vědomosti vztahující se k řešenému problému
sokratovská metoda - v podstatě si žák pomocí vhodných učitelem daných otázek vybavuje dřívější vědomosti a na základě jejich nových kombinací dochází k dalším poznatkům; zdůrazňuje se logičnost, jasnost, jednoduchost a přesnost ve formulaci, jazyková správnost
didaktické hry - hra je pro žáky silným motivačním stimulem, což umožňuje zmobilizovat jejich kognitivní potenciál, zejména při soutěživých hrách; hra má své místo ve všech vyučovacích předmětech
situační (případové) metody - podstatou je řešení problémové úlohy; očekává se, že bude z nabízených řešení vybráno to nejdokonalejší – žáci se tak učí rozhodovat o vhodném řešení
práce s textem - metoda založená na zpracování textových informací, jejichž využití směřuje k osvojení nových poznatků, k jejich rozšíření, prohloubení a upevnění
problémové učení - předkládáme žákům problémovou situaci nebo otázku, kterou musí samostatně nebo ve skupině vyřešit
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující organizační formy výuky:
- hromadná, individuální, skupinová, párová
