V našem pojetí matematiky nejde jen o osvojení si mechanických dovedností, i když i to je nutné se naučit, ale jde o to, naučit žáky logicky myslet, uvádět věci do souvislostí, najít to nejdůležitější, hledat své vlastní cesty, zkrátka používat „hlavu". Děti mají velmi rády hry a soutěže, motivují je a vedou k dosažení lepších výsledků, a tak nenásilnou formou vstřebávají potřebné znalosti a osvojují a upevňují si matematické dovednosti. Matematika na 2. stupni navazuje svým vzdělávacím obsahem na předmět matematika na 1. stupni. Vzdělávací obsah je rozdělen do čtyř tematických okruhů: číslo a proměnná; závislosti, vztahy a práce s daty; geometrie v rovině a prostoru; nestandardní aplikační úlohy a problémy. Ve všech tematických oblastech je kladen důraz na porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům matematiky, na využití matematických poznatků a dovedností v praktických činnostech. Žák je veden k systematičnosti, přesnosti, rozvíjení logického a abstraktního myšlení a k poznání, že k výsledku lze dospět různými způsoby. K přesnému a stručnému vyjadřování se učí používat matematický jazyk. Při hodinách je využíváno frontální a skupinové výuky. Žáci se také zapojují do matematických soutěží, při kterých mají možnost ověřit si své dovednosti a znalosti.
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující vyučovací metody:
vysvětlování (výklad) - učitel zprostředkuje rekonstrukci nebo pochopení nějakého jevu na základě argumentů vycházejících z příslušných zákonitostí; žáci jsou vedeni k pochopení a osvojení si jádra sdělení, podstaty jevu nebo funkce předmětu
předvádění (demonstrace) – zprostředkovává žákovi prostřednictvím smyslových receptorů vjemy a prožitky, pozorování – záměrné, zacílené a soustavné vnímání
práce s obrazem - např. kresba na tabuli, tradiční nástěnný obraz, učebnicová ilustrace, obraz vytvořený počítačovou grafikou, mapa atd.; patří sem jak realistická zobrazení, tak schémata, grafy, piktogramy, symboly, pojmové mapy
vytváření dovedností - proces utváření dovedností je postupný a odvíjí se z činností žáků
řešení problémů - problém je teoretická nebo praktická potíž, kterou žák řeší aktivním zkoumáním a myšlením, řešení problémů probíhá ve fázích, ve kterých po identifikaci problému žák vytváří hypotézy o způsobu řešení, který následně ověřuje
didaktické hry - hra je pro žáky silným motivačním stimulem, což umožňuje zmobilizovat jejich kognitivní potenciál, zejména při soutěživých hrách; hra má své místo ve všech vyučovacích předmětech
odrážení - je téměř doslovné opakování toho, co řekla jiná osoba; tak se učitel ujistí, zda slyšel žáka správně, a současně ujistí žáka, že učitel obdržel jeho výpověď
vyjasňování - jde o opětovné prohlášení toho, co žák řekl; učitel tak může spojovat myšlenky žáků, formulovat nové pojmy a jejich porozumění
tázání - učitel se pokouší pochopit myšlenky žáků o určeném tématu
hledání příkladů - pro žáky jednodušší uvést příklad nebo ilustraci pro vyjádření abstraktního pojmu nebo myšlenky
sokratovská metoda - v podstatě si žák pomocí vhodných učitelem daných otázek vybavuje dřívější vědomosti a na základě jejich nových kombinací dochází k dalším poznatkům; zdůrazňuje se logičnost, jasnost, jednoduchost a přesnost ve formulaci, jazyková správnost
práce s učebnicí, knihou - zvyšuje žákovu učební aktivitu
metoda názorně demonstrační - opírá se o přímý názor, často o pasivní pozorování jevů, je důležitá především pro počáteční fázi poznání, které začíná často prožitkem a vjemem
situační (případové) metody - podstatou je řešení problémové úlohy; očekává se, že bude z nabízených řešení vybráno to nejdokonalejší – žáci se tak učí rozhodovat o vhodném řešení
problémové učení - předkládáme žákům problémovou situaci nebo otázku, kterou musí samostatně nebo ve skupině vyřešit
samostatná práce - žáci pracují individuálně na zadaném úkolu nebo se vzdělávají sami mimo vyučování; podporuje sebedisciplínu, schopnost vyhledávat informace a efektivně organizovat čas
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující organizační formy výuky:
- hromadná, individuální, skupinová, párová
