Předmět dějepis má za úkol seznámit žáky s hlavními kapitolami světových dějin a podrobněji pak s průběhem dějin českých. Žáci získají znalosti z období pravěku, starověku, středověku, novověku a moderní historie. Studium historie nabízí každému žákovi možnost proniknout do zajímavých událostí a lidských příběhů, ve kterých lze spatřit ponaučení a odvozovat z nich souvislosti. Velký důraz je kladen na nejnovější dějiny, jejichž znalost má zásadní význam pro pochopení současného dění ve světě.
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující vyučovací metody:
vyprávění učitele - proud informací od učitele k žákům; zprostředkovává vědomosti výpravným, citově podbarveným způsobem
vysvětlování (výklad) - učitel zprostředkuje rekonstrukci nebo pochopení nějakého jevu na základě argumentů vycházejících z příslušných zákonitostí; žáci jsou vedeni k pochopení a osvojení si jádra sdělení, podstaty jevu nebo funkce předmětu
rozhovor - verbální komunikace v podobě otázek a odpovědí dvou nebo více osob (obyčejně učitele a žáků); výukový rozhovor je prostředkem k aktivizaci žáků, protože je povzbuzuje k pozornosti a ke spolupráci, žák se při něm může učit rozhodovat, argumentovat a obhajovat své názory
práce s obrazem - např. kresba na tabuli, tradiční nástěnný obraz, učebnicová ilustrace, obraz vytvořený počítačovou grafikou, mapa atd.; patří sem jak realistická zobrazení, tak schémata, grafy, piktogramy, symboly, pojmové mapy
vytváření dovedností - proces utváření dovedností je postupný a odvíjí se z činností žáků
řešení problémů - problém je teoretická nebo praktická potíž, kterou žák řeší aktivním zkoumáním a myšlením, řešení problémů probíhá ve fázích, ve kterých po identifikaci problému žák vytváří hypotézy o způsobu řešení, který následně ověřuje
projektová výuka - řešení komplexní praktické úlohy (problému, tématu); navazuje na metodu řešení problémů; řeší se při ní většinou komplexní praktická úloha, která je spojena se žákovou životní realitou; projekt se realizuje buď jako práce ve skupinách, nebo jako individuální úkol v rámci širšího projektu; může mít různý časový rozsah i rozmanitý počet účastníků (např. skupina žáků, celá třída, škola, několik škol); práce s projekty umožňuje vytvářet různé varianty, osvědčují se např. projektové dny či týdny
tázání - učitel se pokouší pochopit myšlenky žáků o určeném tématu
hledání příkladů - pro žáky jednodušší uvést příklad nebo ilustraci pro vyjádření abstraktního pojmu nebo myšlenky
diskuse - předpokládá u všech zúčastněných určité vědomosti vztahující se k řešenému problému
sokratovská metoda - v podstatě si žák pomocí vhodných učitelem daných otázek vybavuje dřívější vědomosti a na základě jejich nových kombinací dochází k dalším poznatkům; zdůrazňuje se logičnost, jasnost, jednoduchost a přesnost ve formulaci, jazyková správnost
heuristická metoda (metoda objevování, metoda badatelská) - žák je veden učitelovou otázkou k řešení problému; pozoruje objekt, sleduje jeho strukturu, průběhové vlastnosti dějů, porovnává, hodnotí, zdůvodňuje svá tvrzení, proměřuje fakta, provádí dokumentaci; na základě této činnosti objevuje nová fakta
práce s učebnicí, knihou - zvyšuje žákovu učební aktivitu
metoda názorně demonstrační - opírá se o přímý názor, často o pasivní pozorování jevů, je důležitá především pro počáteční fázi poznání, které začíná často prožitkem a vjemem
didaktické hry - hra je pro žáky silným motivačním stimulem, což umožňuje zmobilizovat jejich kognitivní potenciál, zejména při soutěživých hrách; hra má své místo ve všech vyučovacích předmětech
práce s textem - metoda založená na zpracování textových informací, jejichž využití směřuje k osvojení nových poznatků, k jejich rozšíření, prohloubení a upevnění
vrstevnické vyučování (učení vyučováním) - žák přednese ve výuce spolužákům některé téma nebo prezentuje úkol; učitel radí žákovi (žákům) a doporučuje, jak má svou práci připravit
samostatná práce - žáci pracují individuálně na zadaném úkolu nebo se vzdělávají sami mimo vyučování; podporuje sebedisciplínu, schopnost vyhledávat informace a efektivně organizovat čas
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující organizační formy výuky:
- hromadná, individuální, skupinová, párová
